Práce je věnována pojetí náboženství v díle Tomáše Garrigua Masaryka a to především v období let 1881-1904, kdy se nejvíce formovaly Masarykovy náboženské teze. Masarykovy názory na náboženství se utváří v jeho habilitačním díle Sebevraţda. Pozornost je kladena zejména na projekt nového náboženství, které bylo hlavním tématem Masarykovy filosofie náboženství. Nové náboženství je třeba pro moderního člověka, který přestal věřit církevnímu křesťanství. V rámci tohoto projektu je popsána Masarykova kritika křesťanství, pojmy náboženská svoboda a náboženská krize či nutnost mravnosti v rámci náboženství. Na konci práce se věnuji Masarykovu nahlížení na Ježíše jako na člověka a ne jako na Boha. Práce je uzavřena zamyšlením nad aktuálnosti Masarykových tezí pro dnešního člověka.
