Abstrakt:
Tématem práce je Komenského pojetí výchovy v jeho všenápravném díle. První kapitola se zabývá filosofickými základy Komenského pedagogiky, a to zejména Komenského triadismem, principem světla, sensualismem a přirozenou výchovou. V druhé kapitole je pojednáno o myšlence světa jako školy Boží moudrosti, o člověku a prostředcích nápravy světa. Komenský se touto problematikou zabýval již ve svém všenápravném spise Cesta světla. Třetí kapitola je věnována Komenskému výchovnému univerzalismu, jenž se řídí zásadou omnes, omina, omnino. Tento požadavek je vysvětlen hlavně v Komenského Pampaedii. Čtvrtá, poslední kapitola, se zamýšlí nad aktuálním významem Komenského myšlenek o otevřené duši. Tato kapitola se opírá zejména o komeniologické studie Jana Patočky.
