Práce se zaměřuje na otázku konceptualizace japonských náboženských tradic, zejména šintó v západní literatuře 16. až 20. století. Testuje hypotézu prof. Balagangadhary, že náboženské tradice Asie jako buddhismus, hinduismus, šintó atd. nejsou skutečnými entitami, ale produktem teoretického rámce sekularizované křesťanské teologie.
