Habitat invasions by alien plants: a quantitative comparison between Mediterranean, subcontinental and oceanic regions of Europe

0313489 - BÚ 2009 RIV GB eng J - Článek v odborném periodiku
Chytrý, M. - Maskell, L. C. - Pino, J. - Pyšek, Petr - Vila, M. - Font, X. - Smart, S. M.
Habitat invasions by alien plants: a quantitative comparison between Mediterranean, subcontinental and oceanic regions of Europe.
[Invaze stanovišť zavlečenými rostlinami: kvantitativní srovnání Mediteránní, subkontinentální oceánické oblasti Evropy.]
Journal of Applied Ecology. Roč. 45, č. 2 (2008), s. 448-458. ISSN 0021-8901. E-ISSN 1365-2664
Grant CEP: GA MŠMT(CZ) LC06073
Grant ostatní: ALARM(XE) GOCE-CT-2003-506675
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z60050516
Klíčová slova: invasibility * neophyte * habitat
Kód oboru RIV: EF - Botanika
Impakt faktor: 4.560, rok: 2008

Although invasions by alien plants are major threats to the biodiversity of natural habitats, individual habitats vary considerably in their susceptibility to invasion. We compiled a database of 52 480 vegetation plots from Catalonia (Mediterranean–submediterranean region), Czech Republic (subcontinental) and Great Britain (oceanic). We classified plant species into neophytes, archaeophytes and natives, and calculated the proportion of each group in 33 habitats described by the European Nature Information Systém (EUNIS) classification. Of 545 alien species found in the plots, only eight occurred in all three regions. None or few aliens were found in environmentally extreme and nutrient-poor habitats, e.g. mires, heathlands and high-mountain grasslands. Many aliens were found in frequently disturbed habitats with fluctuating nutrient availability, e.g. in man-made habitats. Neophytes were also often found in coastal, littoral and riverine habitats.

Jednotlivá stanoviště se značně liší ve své náchalností vůči rostlinným invazím. Na základě 52 480 vegetačních snímků z Katalánska, České republiky a Velké Británie jsme vyjádřili poměrné zastoupení archeofytů a neofytů na 33 typech stanovišť klasifikovaných systémem EUNIS. Z 545 nepůvodních druhů se jich pouze osm vyskytovalo ve všech třech regionech. Nejinvadovanější jsou narušovaná stanoviště s fluktuující dostupností živin, nejméně nepůvodních druhů se vyskytuje na extrémních, živinami chudých stanovištích. Pattern invazí ve třech biogeografických oblastech (Mediteránní , subkontinentální a oceanická) je konzistentní, což ukazuje, že stanoviště mohou být využita jako vhodný prediktor invazí a hodnocení jejich následků.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0164295