"Himmlische Liebe! wenn ich dein vergässe.."Diotima über die Unsterblichkeit im Dialog Symposion

0317337 - FLÚ 2009 RIV CZ ger C - Konferenční příspěvek (zahraniční konf.)
Chvatík, Ivan
"Himmlische Liebe! wenn ich dein vergässe.."Diotima über die Unsterblichkeit im Dialog Symposion.
["Heavenly Love! if I have forgotten you.."Diotima on Immortality in the Dialogue Symposium.]
Plato's Symposium. Proceedings of the Fifth Symposium Platonicum Pragense. Praha: OIKOYMENH, 2008 - (Havlíček, A.; Cajthaml, M.), s. 230-243. ISBN 978-80-7298-293-6.
[5. platónské symposium na téma Platónův dialog Euthydémos. Praha (CZ), 10.11.2006-11.11.2006]
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z90090514
Klíčová slova: Diotima * the Beautiful * the Good * Eros * Dasein * Immortality
Kód oboru RIV: AA - Filosofie a náboženství

Der Aufsatz analysiert die Einweihungsrede Diotimas im Platons Dialog Symposion. Der Verfasser will zeigen (1) die Parallele zwischen Diotimas Auffassung von Eros und dem Heideggerschen Begriff der Sorge als Grundstruktur des menschlichen Daseins. (2) Er sieht Differenz zwischen der Idee der Schönheit und der des Guten und (3) zeigt, dass der Gipfel der Einweihung, zu der Diotima Sokrates führt, nicht ein schlichtes Begaffen der Idee des Schönen ist, sondern das Verständnis, dass die eigentliche areté die Fähigkeit ist, in immer neuen Situationen immer neu zu finden, was Gutes man für die Verwaltung der gemeinsamen Sachen tun könnte, und zwar im Privaten wie auch im Öffentlichen. Diese höchste Weise des "Schöpfens im Schönen" ist dann als die eigentliche Bedeutung von Platons Begriff der menschlichen Unsterblichkeit interpretiert.

The paper analyses the Diotima part of Plato's dialogue Symposium. The author wants to show (1) a parallel between Diotima's concept of Eros and the Heideggerian concept of Sorge as a basic ontological structure of human being (Dasein). Then he traces (2) the problem of the difference between the Beautiful and the Good and he suggests (3) that the top goal of Diotima's initiation is not staring at the idea of Beauty, but the activity of diakosmesis, the activity of looking for and making good both in public and private. This highest way of "procreation in beauty" is then understood as the proper Platonic concept of human "mortal" immortality.

Studie analyzuje zasvěcovací řeč Diotimy v Platonově dialogu Symposion. Chce ukázat (1) paralelu mezi jejím pojetím Eróta a Heideggerovým pojmem starosti jako základní ontologické struktury lidského bytí (Dasein). (2) Shledává rozdíl mezi ideou Krásy a Dobra a (3) ukazuje, že vrcholem zasvěcení, k němuž Platonova Diotima Sokrata vede, není pouhé zírání na ideu krásy, nýbrž pochopení, že skutečná zdatnost je schopnost vždy v nových situacích znovu nacházet, co dobrého učinit pro správu věcí společných, a to jak v soukromí, tak ve veřejnosti. Tento nejvyšší způsob "plození v kráse" je pak vyložen jako pravý význam Platonova pojmu lidské smrtelné nesmrtelnosti.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0167009