O jazyku a stylu korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha

0387166 - ÚJČ 2013 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Hoffmannová, Jana - Štícha, František
O jazyku a stylu korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha.
[Language and style of the correspondence between Jiří Voskovec and Jan Werich.]
Korpus - gramatika - axiologie. Roč. 3, č. 5 (2012), s. 3-33. ISSN 1804-137X
Grant CEP: GA ČR GAP406/12/1829
Institucionální podpora: RVO:68378092
Klíčová slova: correspondence * dialogue stylistics * intertextuality * linguistic playfulness
Kód oboru RIV: AI - Jazykověda

Článek je pokusem o poměrně komplexní analýzu tří svazků korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Zaměřuje se na výstavbu dialogu v dopisech, na jeho mimořádnou soudržnost a stylovou jednotu; prověřuje tak možnosti, které podobné texty nabízejí pro stylistiku dialogu. Věnuje pozornost pohybu této vysoce privátní korespondence mezi psaností a mluveností, její oscilaci mezi spisovnou a obecnou češtinou; také hojnému výskytu „vulgarismů“, které interpretuje jako přirozenou součást sdíleného idiolektu obou pisatelů. Jako další stavební kameny stylové jednoty celé korespondence vyzdvihuje hru s jazykem a jazykovou komiku, dále pak frazémy, které V+W s oblibou využívají, obměňují, komentují. Při tom proplétají frazémy české a anglické; vícejazyčnost je pro jejich dopisy příznačná, ale angličtina do textů vstupuje nejčastěji a v nejrůznějších podobách. V souvislosti s vícejazyčností si vyžádaly pozornost i názory obou přátel na češtinu (případně na jiné jazyky); a od vícejazyčnosti není daleko ani k intertextualitě, která je tu zastoupena nejrůznějšími citáty, parafrázemi, iluzemi či tvorbou fiktivních přísloví. Speciálnímu rozboru byla podrobena slovotvorná kreativita V+W (především Jiřího Voskovce) a další gramatické jevy v dopisech. Z jevů morfologických vystoupilo do popředí užívání přechodníků či archaických tvarů jmenných adjektiv; z jevů syntaktických pak mj. stylotvorná úloha některých pasivních konstrukcí, kauzativizace nekauzativních sloves, zvláštní případy elipsy nebo specifické zacházení V+W s aktuálním členěním.

The aim of this article is to present a relatively complex linguistic analysis of the three-volume correspondence between Jiří Voskovec and Jan Werich (V+W). Focusing on the dialogic structure of these letters, its remarkable coherence and stylistic uniformity, we examine the research possibilities such text types may offer in the field of dialogue stylistics. This highly private correspondence draws attention to the transitions between written and spoken language, fluctuations between using literary and common Czech, as well as a frequent use of vulgarisms, which we interpret as a natural part of the authors’ shared idiolect. Another building block in the stylistic uniformity of the entire correspondence that is worth highlighting is the linguistic playfulness and language-based humor, including V+W’s fondness for using, manipulating, and commenting on specific set phrases, in which they also intertwine Czech and English. Although English holds a prominent position both in terms of frequency of use and the variety of expressions, the letters actually display features of multi-lingual texts; this quality comes out also in the form of stating the authors’ opinions about Czech (or other languages). The multi-lingual flavor is not far from issues of intertextuality, which manifests itself in the form of a variety of quotations, paraphrases, references, or ad-hoc created fake proverbs. Another part of our analysis concerns V+W’s creativity in word-formation (especially on the part of Voskovec), as well as various grammatical phenomena. In morphology, the texts show a conspicuously high frequency of participles and the archaic short-form adjectives; in syntax, we observe the stylistic function of certain passive constructions, causativization of non-causative verbs, special kinds of ellipsis, and idiosyncratic patterning in marking information structure.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0219780