Gabriel Marcel: Smrt a naděje - Překlad

0421065 - FLÚ 2014 CZ cze T - Překlad
Bendlová, Peluška
Gabriel Marcel: Smrt a naděje - Překlad.
[Gabriel Marcel: Death and hope - Translation.]
[MARCEL, G. Filosofický časopis. Filosofický ústav AV ČR, v. v. i. Roč. 61, č. 4 (2013), s. 565-577. ISSN 0015-1831
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: ontological status of hope * the enigma of death * immortality
Kód oboru RIV: AA - Filosofie a náboženství

Téma smrti, neustále se vracející v mnoha Marcelových esejích, je tu těsněji spjato – jak to již ohlašuje sám název – s nadějí. Podle toho, zda akcentuje Marcel vztah k vlastní smrti či ke smrti blízké osoby, lze rozlišit i jistou modifikaci: naléhavěji pociťuje neklid právě v souvislosti s odchodem blízké bytosti než v souvislosti se svou vlastní smrtí. Takto se pro Marcela odvíjejí jeho meditace o smrti kolem osy Já-ty a intersubjektivita, jež je vlastně láskou, zakládá možnost hovořit tu o jakékoli naději. Právě kontinuita bytí je založena na intersubjektivitě: jejím základem nejsou lidské bytosti jako souhrny biologických procesů, ale jich vzájemný vztah, jenž nedovolí, aby smrt měla definitivní a poslední slovo.

The theme of death, which continually reappears in many of Marcel’s essays, is here connected – as the title already declares – with hope. Depending on whether Marcel focuses on the relation to his own death or to the death of a person near to him, we can distinguish a certain modification: he feels the most acute uneasiness to the departing of a near one rather than to his own death. Thus his meditations on death unfold around the axis of I-thou, and intersubjectivity (which is really love) grounds, for Marcel, the very possibility of speaking here of a kind of hope. The very continuity of being is grounded on intersubjectivity insofar as its basis is not human beings as summaries of biological processes, but for whom a mutual relation does not allow death to have the definitive and final word.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0227537