Německý Mácha, Óda na radost a krize evropské vize

0397997 - FLÚ 2014 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Pokorný, Martin Z.
Německý Mácha, Óda na radost a krize evropské vize.
[The German Mácha.]
Prostor. Roč. 31, 97-98 (2013), s. 244-251. ISSN 0862-7045
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: K. H. Mácha * F. Schiller * A. Mozart * Enlightenment * romanticism
Kód oboru RIV: AA - Filosofie a náboženství

Předmětem zkoumání je opomíjený soubor německých básní, jež první velký český novodobý básník psal od posledního ročníku gymnázia (1829/1830) a jako univerzitní student (1830-1833) a které umožňují vysledovat ideové zdroje jeho tvorby. Ukazuje se, že vedle náboženských inspirací to byl ve velké míře duch doznívajícího klasicismu a osvícenství. V uvedeném období čtyř let však prodělal básník bouřlivý vývoj, v němž se formoval jako osobitý básník-romantik. Jeho osobní vývoj vlastně odpovídá vývoji hlavního proudu evropské literatury v předcházejících padesáti letech, jenž představuje posun od víry v možnost radostného života, jak se zračí v Schillerově Ódě na radost (1785) či v Mozartově opeře Kouzelná flétna (1791) - a pak v Máchově básni Die Freude (Radost) z roku 1829 - ke ztrátě víry v budoucnost, k beznaději a bezcestí, jak se zračí v evropském romantismu a v Máchově básni Meine Freuden (Mé radosti) z roku 1833. Článek končí otázkou, zda tehdejší krize projektu nové Evropy a nového lidství není podobná dnešní kulturně-politické krizi a zda se lze z ní poučit.

This article is based on research into an overlooked collection of German poems that the first modern Czech poet Karel Hynek Mácha wrote during his final in secondary school (1829/1830) and as a university student (1830–1833) and that provide insight into the intellectual sources of his creative work. The research shows that, next to religious sources, Mácha was largely influenced by the spirit of waning Classicism and the Enlightenment. In the four-year period that is the focus of this research Mácha underwent a profound transformation and developed his distinctive voice as a Romantic poet. The development he went through personally parallels the changes that the main stream of European literature had been undergoing over the preceding half century, represented by a shift away from a belief in the possibility of a joyful life, as reflected in Schiller’s Ode to Joy (1785) or Mozart’s opera The Magic Flute (1791) – and equally in Mácha’s poem Die Freude (Joy) from 1829 – towards a loss of faith in the future, towards hopelessness and despair, as witnessed in European Romanticism and in Mácha’s poem Meine Freuden (My Joys) from 1833. The article closes by asking whether the crisis that the concept for a new Europe and a new humanity went through at that time is perhaps similar to the current crisis in culture and politics and whether there is a lesson to be learned from it.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0228013