Specifika architektury hronovsko-poříčského zlomu

0453548 - GLÚ 2016 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Prouza, V. - Coubal, Miroslav - Adamovič, Jiří
Specifika architektury hronovsko-poříčského zlomu.
[Specific architecture of the Hronov-Poříčí Fault.]
Zprávy o geologických výzkumech = Geoscience Research Reports. Roč. 2014 /48/, č. 1 (2015), s. 13-18. ISSN 0514-8057
Institucionální podpora: RVO:67985831
Klíčová slova: fault architecture * fault core * damage zone * drag zone * Hronov-Poříčí Fault
Kód oboru RIV: DB - Geologie a mineralogie

Příspěvek popisuje architekturu hronovsko-poříčského zlomu jako významné povariské struktury v sv. části Českého masivu. Hlavní zlomová plocha se uklání strmě k SV a má charakter přesmyku. Nadložní blok obsahuje karbonské sedimenty ukloněné pod strmými až středními úhly k SV. V podložním bloku jsou převážně odkryté permské sedimenty a vulkanity, tvořící synklinálu, jejíž křídla mají tektonický sklon až 60–80°. Jádro zlomu je max. několik metrů mocné, s převahou tektonického jílu a drcenými horninami z obou bloků. Vnitřní část zóny přizlomového porušení má mocnost stovek metrů, na JV ale jen desítky metrů. Vnější část zóny přizlomového porušení s ohlazy a hustým rozpukáním zasahuje do vzdálenosti až 1 km od hlavního zlomu. Zóna vleku má v podložním bloku šířku 2 km. Složitá stavba zlomu a extrémní šířka zóny vleku ukazují na vícefázovou kinematickou historii zlomu v transpresním režimu. Architekturu zlomu lze nejlépe popsat jako výsledek deformace „hrnutím“, jež byla vyvolaná strmým přesmykovým pohybem v kombinaci se subhorizontálním stlačením.

This contribution presents a modern look at the architecture of the Hronov-Poříčí Fault, a major post-Variscan structure in the NE part of the Bohemian Massif. The main fault plane dips steeply NE and has the character of a reverse fault. The hangingwall block exposes Carboniferous sediments dipping NE at steep to medium angles. The footwall block generally exposes Permian sediments and volcanics and contains a synclinal structure whose limbs of show tectonic dips of max. 60–80°. The fault core is max. a few metres thick, being dominated by tectonic clay and fractured wallrock. The inner part of the fault damage zone has a width of hundreds of metres, but only tens of metres in the SE. The outer part of the zone with slickensides and intensive jointing reaches max. 1 km from the main fault. The drag zone is 2 km wide in the footwall block. The complex structure of the fault and the extreme width of the drag zone suggest that the fault has a polyphase kinematic history controlled by transpression. Its architecture can be most readily described as bulldozer-style deformation resulting from steep reverse faulting combined with subhorizontal compression.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0254326