Čeští komunističtí intelektuálové a "národní cesta k socialismu". Zdeněk Nejedlý a Karel Kosík, 1945-1968

0468816 - ÚSD 2017 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Kopeček, Michal
Čeští komunističtí intelektuálové a "národní cesta k socialismu". Zdeněk Nejedlý a Karel Kosík, 1945-1968.
[Czech Communist Intellectuals and the "National Road to Socialism". Zdeněk Nejedlý and Karel Kosík, 1945-68.]
Soudobé dějiny. Roč. 23, 1/2 (2016), s. 77-117. ISSN 1210-7050
Institucionální podpora: RVO:68378114
Klíčová slova: socialism * communist regime * Zdeněk Nejedlý * Karel Kosík
Kód oboru RIV: AB - Dějiny

Východiskem článku je pojem „národní cesty k socialismu“ ve svých dvou základních významech, tedy politickotaktickém i teoretickém. Jeho cílem je ukázat na českém příkladu komplikovaný a dynamický vývoj ústředních témat „ideologických vichřic“ 20. stol. kondenzovaných v pojmech „revoluce“ a „národní emancipace“. Autor se zaměřuje na dva významné české komunistické politické myslitele a aktivisty – historika, muzikologa a ministra v československých poválečných vládách Zdeňka Nejedlého (1878–1962) a na filozofa a esejistu Karla Kosíka (1926–2003) – kteří reprezentují dvě odlišné existenční, generační a intelektuální reakce české radikální levice na výzvy své doby. Oba se pokusili svým vlastním, osobitým způsobem formulovat předpoklady a koncepční rámce české či československé „národní cesty“ k socialismu, ale též varovat před jejími úskalími. Zatímco Zdeněk Nejedlý svou těsně poválečnou koncepcí československých komunistů jako dědiců pokrokových národních tradic aktualizoval především odkaz husitské revoluce a národního obrození 19. století v kontextu komunistické kulturní politiky, vcelku úspěšně jej propojil se snahami komunistické strany o historickou legitimizaci své vlády a vytvořil tak oficiální osnovu výkladu českých dějin autoritativně platnou po celá padesátá léta minulého století, Karel Kosík se nejprve pokusil z radikálně levicových pozic o vypracování alternativní, implicitně polemické koncepce národní revoluční kontinuity, která hledala inspiraci u českých radikálních demokratů a v jejich revolučním vystoupení z roku 1848, aby se od konce padesátých let stal jedním z představitelů marxistického revizionismu v Československu, filozofickým kritikem stalinismu a dehumanizace moderního člověka pod tlakem abstraktních ideologií a mocensko-byrokratických aparátů a nakonec si získal pověst filozofa pražského jara 1968.

In this article the author starts from the notion of ‘national roads to Socialism’ in its two fundamental meanings – the political-tactical and the theoretical. He seeks to demonstrate, using the Czech example, the complicated dynamic development of the central themes of the ‘ideological whirlwinds’ of the twentieth century which are concentrated in the terms ‘revolution’ and ‘national emancipation’. To this end he focuses on two important Czech Communist political thinkers and activists – the historian, musicologist, and minister in post-war Czechoslovak governments, Zdeněk Nejedlý (1878–1962), and the philosopher and essayist Karel Kosík (1926–2003). With his early post-Second World War conception of Czechoslovak Communists as the heirs of progressive national traditions, Nejedlý sought to show how the legacy of the Hussite Revolution of the fifteenth century and the National Awakening of the nineteenth century was currently relevant to Communist policy. Indeed, on the whole he succeeded in linking it with Communist Party efforts to achieve the historical legitimation of their government and thus create the official framework of the interpretation of Czech history which remained authoritatively valid throughout the 1950s. Kosík, by contrast, first attempted, from radically left-wing positions, to work out alternative, implicitly polemical conceptions of national revolutionary continuity, which sought inspiration amongst Czech radical democrats and their revolutionary expression in 1848, and he thus became, from the late 1950s, one of the chief representatives of Marxist revisionism in Czechoslovakia, a philosopher-critic of Stalinism and the dehumanization of modern man and woman under the pressure of abstract ideologies and the apparatus of power and the bureaucracy, eventually earning the reputation of the philosopher of the Prague Spring of 1968.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0266631