Subjekty a fragmenty: k teoretizaci a interpretaci literárního postmodernismu

0488095 - ÚČL 2018 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Kanda, Roman
Subjekty a fragmenty: k teoretizaci a interpretaci literárního postmodernismu.
[Subjects and fragments: Theorizing and interpreting literary postmodernism.]
Česká literatura. Roč. 65, č. 6 (2017), s. 877-901. ISSN 0009-0468. E-ISSN 2571-094X
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA17-22913S
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: marxism * postmodernism * ideology * contemporary Czech prose * epistemology * theory of subject
Obor OECD: Specific literatures

Studie pracuje s pojmem postmodernismu, který vychází z koncepce amerického marxistického teoretika Fredrika Jamesona. V první, teoreticky založené části není literární postmodernismus definován jako určitý styl, nýbrž jako kulturní dominanta, jejíž povaha souvisí s širším socioekonomickým, epistemickým a ideologickým kontextem. Podstatou postmoderní epistemologie, která se kriticky vymezuje proti epistemologie moderny, je kritiky karteziánského subjektu a pojetí reality jako celku. Důsledkem této kritiky je problematizace subjektu jako autonomní entity a fragmentace reality. Ve studii tvrdím, že uvedená postmoderní kritika působí zároveň svou ideologickou funkcí jako delegitimizace všech „totalizujících“ tendencí a zároveň legitimizace určité typu kulturní reprodukce. Druhá část studie je zaměřena na interpretaci próz Emila Hakla Skutečná událost (2013) a Václava Kahudy Vítr, tma, přítomnost (2014), v nichž jsou podle mého názoru umělecky zachyceny důsledky konceptualizace subjektu a reality, typické pro postmoderní kulturu. Fragmentace reality, sebeodcizení subjektu a zhroucení historicity v Haklově próze znemožňuje vytvoření prostoru, v němž je možný radikální čin. V próze Václava Kahudy je fragmentace reality a ztráta esence subjektu překonávána konstrukcí paranoidního univerza a příklonem k monistické představě všeprostupujícího transcendentního principu.

This study deals with a conception of postmodernism that is based on the ideas of the American Marxist theorist Frederic Jameson. The first, theoretically-based section does not define literary postmodernism as a particular style, but as a cultural landmark, basically associated with the broader socio-economic, epistemic and ideological context. The basis of postmodern epistemology, which critically opposes the epistemology of modernism comprises a critique of the Carthesian subject and the concept of reality as a whole. This critique results in the problematization of the subject as an autonomous entity and the fragmentation of reality. My study asserts that the ideological function of this postmodern critique also works to delegitimize all ''totalitarianizing'' tendencies, while legitimizing a particular kind of cultural reproduction. The second part of the study focuses on interpreting prose works by Emil Hakl (Skutečná událost, An Actual Event, 2013) and Václav Kahuda (Vítr, tma, přítomnost, Wind, Darkness, Presence, 2014), which I believe artistically portrays the consequences of conceptualizing the subject and reality that are typical of postmodern culture. The fragmentation of reality, the self-alienation of the subject and the collapse of historicity in Hakl's prose does not allow for the creation of a space in which radical acts are possible. Václav Kahuda's prose is a fragmentation of reality, and the loss of the essence of the subject is overcome by the construction of a paranoid universe and a shift towards a monistic view of an all-pervasive transcendental principle.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0282720