Ikona v pohybu: k Symeónově kritice náboženského divadla

0503305 - FLÚ 2019 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Sarkissian, Alena
Ikona v pohybu: k Symeónově kritice náboženského divadla.
[Icon in Motion: To Symeon’s Critique of Religious Theatre.]
Divadelní revue. Roč. 29, č. 3 (2018), s. 43-61. ISSN 0862-5409
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: Byzantine liturgy * theatrical prejudice * Symeon of Thessalonica * liturgical theatre * iconoclasm
Obor OECD: Performing arts studies (Musicology, Theater science, Dramaturgy)
Způsob publikování: Pouze metadata

Symeónův spis Dialog proti herezím je inspirován dobovou krizí ve stýkání křesťanské kultury Východu s kulturou křesťanského Západu. V kapitole 23 se vyjadřuje k náboženské praktice, jež je východní zbožnosti naprosto cizí: k divadlu. Divadlo obecně je církevními otci kritizováno od dob rané církve. Zatímco na Západě se divadlo znovu rodí, na Východě se na církevní kritiku divadla nikdy nezapomnělo a tato aktivita zde nikdy znovu nevzkvétala. Symeón tedy pokračuje v argumentaci, již zná z textů církevních otců a kanonických usnesení. Navazuje mimo jiné na otázku „falešné“ a „pravé“ mimésis, kterou nalézá v textech Jana Zlatoústého a kappadockých otců a také argumenty otců oponujících ikonoklastickému hnutí. Tyto nejstarší myšlenkové koncepty pak rozpracovává a doplňuje o teologické argumenty učenců kritizujících ikonoklastickou teologii. Aplikuje na divadlo teologii náboženského zobrazování z díla Jana z Damašku, ale především nauku o hypostazích Theodóra Studíty. Prostřednictvím této argumentace hodlá dokázat heretickou povahu náboženského divadla na Západě, jež se protiví Božímu stvořitelskému dílu, ale zároveň obhajuje praktiku liturgické scény Mládenci v peci ohnivé, v níž podle něj účinkující neusilují o hypostatickou podobnost, ale spíše o symbolické zobrazování náznakem, které má věřícího vést ke kontemplování předobrazu.

Chapter 23 of Symeon of Thessaloniki's “Dialogue against Heresies” stems from the crisis in the intercourse of the Christian culture of the East with the culture of the Christian West in the 14th century. Symeon discusses here the Western Religious Theater, while in the East theatre never flourished, being constantly under criticism. Symeon continues in the argument he learned from the texts of church fathers and canonical decrees. He elaborates on the notion of “fake” and “genuine” mimesis, as well as on the arguments expressed by fathers who opposed the iconoclastic movement. Symeon adds other theological arguments that particularly defended the sacred images. He demonstrates the heretical nature of religious theater in the West that opposes God’s creative work. At the same time, he defends the practice of the liturgical scene of the Service of the Furnace in which, according to him, the performers do not long for a hypostatic resemblance, but rather for the symbolic depiction that would stimulate the believer to contemplate the image.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0295376