Idea dějin a Palacký jako myslitel

0504570 - FLÚ 2020 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Svoboda, Jan
Platónské východisko Palackého pojmu “božnost”.
[The Platonic Basis of Palacký’s Concept of “Divine Element”.]
Idea dějin a Palacký jako myslitel. Praha: Filosofia, 2019 - (Bednář, M.), s. 97-104. ISBN 978-80-7007-557-9
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: Divine Element (božnost) * Freedom * Limits of Possible Experience * The Platonic Receptacle (Hypodoché) * Processual Ontology (A. N. Whitehead)
Obor OECD: Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Smyslem Palackého integrálního pojmu „božnost“ je sjednocovat dva principiální směry pohybu. Směr první – pohyb od Boha k člověku – je vyjádřením participace božství na lidské přirozenosti, tj. poukazuje na skutečnost, že Bůh je svými projevy v člověku účasten. Směr pohybu od člověka k Bohu se prokazuje jako akční prostor uskutečňování naší svobody. V mezích možné zkušenosti nicméně existuje jen tento druhý pohyb, tj. věčné a trvalé úsilí k božnosti, ne božnost sama. Autor příspěvku dochází k názoru, že božnost je třeba chápat jako jakousi třetí skutečnost, díky níž se člověk může Bohu připodobnit, čili jako ono tertium comparationis Boha s člověkem. Pojímá tento Palackého zásadní pojem jako („předkosmické“) místo, které je ve své podstatě trvalé, neměnné a nadčasové, tedy, Palackého slovy, jako „nekonečnou schránu“. V Platónově intenci označuje pojem „schrána“ či schránka (hypodoché) vliv nutnosti, jenž na tomto světě působí s vlivem rozumu, čili, jinými slovy, čistou možnost, skrze níž se božská inteligence projevuje při svém účinném organizování světa. V samém závěru příspěvku autor stručně připomíná, že jedním z významných novodobých badatelů, který v duchu své procesuální ontologie podstatně promýšlel filosofický význam Platónova pojmu hypodoché, byl koncem dvacátých a začátkem třicátých let minulého století anglický matematik, fyzik a filosof (s výrazným přesahem do sociologie) Alfred North Whitehead (1861-1947).

The intent of Palacky’s integral concept of “Divine Element” (“božnost”) is to unify two essential directions of movement. The first direction - the movement from God to man - is the expression of the participation of divinity in human nature, that is, it points to the fact that God is involved in his manifestations in man. The direction of movement from man to God is demonstrated as an action space for the realization of our freedom. Within the limits of possible experience, however, there is only this second movement, that is, an eternal and lasting effort to divine, not divinity itself. The author of the paper concludes that divinity should be understood as a third reality by which one can be likened to God, or as a tertium comparationisof God with man - as a (“pre-cosmic”) place which is inherently permanent, invariable and timeless: in Palacky’s words: as an “endless receptacle”. In Platon’s intent, the term receptacle (hypodoché) refers to the influence of necessity, which in this world operates with the influence of reason, or, in other words, to the pure possibility through which the divine intelligence manifests in its effective organization of the world. At the end of the paper, the author briefly points out that Alfred North Whitehead (1861-1947) - an English mathematician, physicist and philosopher (with a pronounced overlap in sociology), was one of the most important modern scholars who, in the spirit of his processual ontology, seriously considered the philosophical significance of Plato’s hypodoché.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0296172