Průhledy do měnících se nálad společnosti. Československý rozhlas a jeho posluchači v letech 1948–1989

0558169 - ÚSD 2023 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Tůma, Oldřich
Průhledy do měnících se nálad společnosti. Československý rozhlas a jeho posluchači v letech 1948–1989.
[Insights into the Changing Mood of Society. Czechoslovak Radio and the Letters of Its Listeners, 1948–1989.]
Soudobé dějiny. Roč. 29, č. 1 (2022), s. 130-146. ISSN 1210-7050
Grant CEP: GA ČR(CZ) GA19-02794S
Institucionální podpora: RVO:68378114
Klíčová slova: Czechoslovak radio * communism * Prague Spring 1968 * Czechoslovak normalization
Obor OECD: History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)
Způsob publikování: Open access
https://sd.usd.cas.cz/pdfs/sod/2022/01/04.pdf

Studie se souhrnně zaobírá agendou dopisů, které Československému rozhlasu zasílali jeho posluchači v době komunistického režimu. Autor nejprve charakterizuje tento typ pramene a konstatuje, že jeho výpovědní hodnota je devalvována tím, že dopisy se nedochovaly a byly reprodukovány jen ve vybraných ukázkách, většinou pak o nich referovaly – s různou mírou spolehlivosti – přehledové zprávy za určité období. V celém čtyřicetiletém období autor z hlediska tématu rozlišuje a přibližuje čtyři etapy. Od února 1948 zhruba do poloviny padesátých let převládala v rozhlasovém vysílání propagandistická rétorika a v jejím duchu se většinou nesly i zaznamenané posluchačské dopisy, přestože nechyběly ani velmi kritické reakce. Poté lze do druhé poloviny šedesátých let sledovat liberalizační tendence, pestřejší programovou nabídku a otevírání společensky naléhavých témat, na což reagovaly i došlé dopisy. V krátkém, ale výjimečném období pražského jara 1968 i prvních dnech po srpnové okupaci sehrál rozhlas spolu s dalšími médii prvořadou roli a těšil se velké podpoře posluchačů, kteří poté do začátku sedmdesátých let s klesající intenzitou dávali ve svých ohlasech najevo nesouhlas s potlačováním reforem i státní suverenity. V období normalizace až do listopadu 1989 se rozhlas obratnějším způsobem vrátil k dřívější úloze „hlásné trouby” režimu a zdá se, že velká část společnosti přestala vidět smysl v komunikaci s ním anebo ho přímo ignorovala. Tehdejší interní analýzy posluchačských dopisů jsou ovšem velmi formální a téměř přehlížejí kritické hlasy, a to i v tak vypjatých momentech, jako byly masové politické protesty na konci osmdesátých let. V závěrečném hodnocení autor shrnuje, že dopisy posluchačů rozhlasu z dochovaných materiálů neposkytují celistvý obraz o názorech veřejnosti v minulém režimu, ale spíše zaostřený pohled na určitá témata. V dlouhodobé perspektivě ovšem tyto ohlasy měnící se nálady ve společnosti ilustrují, i když někdy jen nepřímo a zašifrovaně.

The article deals with the letters sent to the Czechoslovak Radio by its listeners during the communist era. The author first characterizes this type of source and suggests that its testimonial value is diminished by the fact that the letters have not survived and have only been reproduced in selective samples (with varying degrees of reliability), mostly in overview reports for a certain period. In terms of the subject matter, the author distinguishes four stages during this forty-year period. From February 1948 until roughly the mid-1950s, propagandistic rhetoric dominated radio broadcasts with the surviving letters from the listeners being mostly in the same spirit, although there was no shortage of highly critical reactions either. Then, by the second half of the 1960s, we can observe a liberalising tendency, a greater variety ofThe article deals with the letters sent to the Czechoslovak Radio by its listeners during the communist era. The author first characterizes this type of source and suggests that its testimonial value is diminished by the fact that the letters have not survived and have only been reproduced in selective samples (with varying degrees of reliability), mostly in overview reports for a certain period. In terms of the subject matter, the author distinguishes four stages during this forty-year period. From February 1948 until roughly the mid-1950s, propagandistic rhetoric dominated radio broadcasts with the surviving letters from the listeners being mostly in the same spirit, although there was no shortage of highly critical reactions either. Then, by the second half of the 1960s, we can observe a liberalising tendency, a greater variety of programmes and the opening up of socially important topics, which is also reflected in the letters received. In the short but exceptional period of the Prague Spring of 1968 and the first days after the Soviet occupation, radio, together with other media, played a primary role and enjoyed great support from listeners, who then expressed their opposition to the suppression of reforms and state sovereignty until the early 1970s, although with decreasing intensity. In the normalization period until November 1989, radio returned to its former role as the “mouthpiece” of the regime, and it seems that a large part of society ceased to see the point of responding to it and simply ignored it. The internal analyses of the listeners' letters at this time are very formal and almost ignore critical voices, even in such tense moments as the mass political protests of the late 1980s. In his final assessment, the author concludes that the listeners' letters in the form in which they survived do not provide a complete picture of public opinion in the previous regime, but rather a focused view of certain topics. In the long term, however, the letters do illustrate the changing mood of society, although rather indirectly and in cryptic terms.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0331959