Abstrakt:
Mezi obecně známé osobnosti bulharského obrození patří dr. Petăr Beron, osvícenec a encyklopedista, jenž svým dílem nabídl alternativu k dobovému vývoji národního hnutí. V jeho šlépějích však kráčel také Vasil Beron, o generaci mladší synovec z matčiny strany, který se snažil podobnými způsoby rozvíjet tatáž témata formující se obrozenecké kultury. Příklad této mezigenerační vazby příslušníků rodu Beronů proto vybízí k úvahám nad okolnostmi, jež v historické paměti oddělovaly a dosud oddělují emblematické postavy národního obrození od jeho domnělých epigonů. Příspěvek se v kontextu těchto předpokladů snaží nalézt odpověď na otázku, proč se dvě příbuzensky i ideově velmi blízké osobnosti těší v kolektivním vědomí zcela odlišné recepci.
